Historie zenového buddhismu sahá do roku 520 n.l., kdy ho podle pověsti přinesl Bódhidharma z Indie do Číny, odkud později přešel přes Koreu do Japonska.

Ve 13. století se v Japonsku zakládaly první zenové kláštery. O 200 let později u těchto klášterů vznikaly zahrady, které se odlišovaly od tradičních japonských zahrad svou jednoduchostí. Tyto zahrady, tzv. zenové, byly oproštěné od rušivých prvků a předmětů odpoutávajících pozornost a díky „jednoduchosti“ a „prázdnotě“ dávaly prostor k rozjímání a meditaci, což bylo v souladu s „prostotou“ zenové filozofie.